Teritorialita ochranných známek v globalizovaném světě

Abstract

Předmětem rigorózní práce je zásada teritoriality, podle níž je ochranná známka právně chráněna pouze na území toho státu, kde je zapsána před místním kompetentním známkovým úřadem. Dle zásady známkoprávní teritoriality je rovněž obsah práva spojeného s vlastnictvím ochranné známky dán národním právním řádem, přičemž i přes mnohé harmonizační snahy se právní úpravy jednotlivých států liší. Právo a realita trhu proto vyžaduje, aby majitelé ochranných známek hned v počátcích podnikání registrovali své ochranné známky pokud možno v co největším počtu zemí světa, v opačném případě se vystavují riziku, že tak učiní někdo jiný před nimi a že na daný trh nebudou moci vstoupit, nebo alespoň ne pod stejným názvem. V začátcích podnikání, kdy se teprve rodí podnikatelský záměr, je ale těžké odhadnout, kde všude se bude ochranná známka používat, a celosvětová registrace je finančně nereálná a právně nepraktická. V této souvislosti se nabízí otázka, zda by uplatňování zásady teritoriality ve známkovém právu nemělo být významně omezeno nebo dokonce úplně zrušeno. Přestože se tato myšlenka může zdát jako velmi radikální, v rámci mezinárodních smluv již existuji mnohé prvky, které zásadu teritoriality limitují. Účelem rigorózní práce ale není předložit odborné veřejnosti nereálné - utopické řešení, jímž by bylo kompletní zrušení teritoriální zásady. Naopak, smyslem práce je analyzovat klady a zápory dosavadních institutů známkového práva a na základě této studie navrhnout konkrétní změny, jež by přiblížily tento právní obor potřebám jednotlivých podnikatelů a současně zachovaly zájmy veřejnosti, pro níž jsou ochranné známky především nositeli informací, a proto ovlivňují významným způsobem jejich chování na trhu.