Laskavost a hořkost humoru v úvahách Louise Cazamiana

Abstract

Článek pojednává o problému laskavosti humoru v kontextu teorie humoru Louise Cazamiana. Zdůrazňuje Cazamianův návrh, že myšlenka laskavosti humoru je výsledkem konkrétního mýtu. Tento mýtus ukazuje, že anglický národ je obzvláště obdarován vtipným witticismem, protože duch tohoto národa je realistický, pikantní a plný srdečnosti. Cazamian tvrdí, že tento mýtus musí být kritizován a odmítnut, ale také navrhuje, že do jisté míry odráží povahu zkušenosti s humorem. Článek dále sleduje Cazamianovo podrobné zkoumání různých aspektů vztahu laskavosti a humoru. Zdůrazňuje, že humor jako specifický druh směsi přirozeného a nepřirozeného přístupu k realitě vede k relativismu myšlení, který není daleko od tolerance a laskavosti. Také ukazuje, že laskavost je důležitou součástí ovlivnitelnosti a ovlivnitelnost je základem důležitého druhu humoru. A také naznačuje, že zjevná laskavost humoristy představuje určitý druh jeho triku, který používá k uklidnění osoby kritizované vtipným výsměchem. Nakonec článek zdůrazňuje ve všech těchto ohledech podrobnější pohled, který ukazuje, že existuje jen určitá spřízněnost mezi laskavostí a humorem, nikoli jakýkoli podstatný vztah. Tento podrobnější pohled však ukazuje i humor jako velmi komplikovaný mechanismus, ve kterém se prolínají odlišné a dokonce protichůdné tendence.

The article deals with the problem of kindness of humor in the context of Louis Cazamian’s theory of humor. It highlights Cazamian’s suggestion that the idea of kindness of humor is an outcome of a specific myth. This myth shows the English nation as particularly endowed for humorous witticism, because the spirit of this nation is realistic, piquant and full of cordiality. Cazamian maintains that this myth must be criticized and dismissed, but he also suggests that it, to a certain degree, reflects the nature of experience with humor. Further, the article follows Cazamian’s detailed investigation into various aspects of the relation of kindness and humor. He emphasizes that humor, as a specific kind of mixture of natural and unnatural approach to reality, results in relativism of thought that is not far from tolerance and kindness. He shows as well that kindness is an important part of affectability and affectability is the basis of an important kind of humor. And he also suggests that the apparent kindness of humorist presents a kind of his or her trick, which he or she uses to calm a person criticized by humorous mockery. Finally, the article stresses, in all these respect, the more detailed view shows that there is only a certain affinity between kindness and humor, not any kind of an essential relation. However, such a more detailed view also shows humor as a very complicated mechanism, in which different and even contradictory tendencies mingle.