Dějepisné dílo Jana Helblinga z Hirzenfeldu v kontextu tvorby městských monografií poloviny 19. století

Abstract

V dějinách českého dějepisectví má univerzitní profesor Jan Nepomuk Helbling z Hirzenfeldu následkem dobových svědectví a téměř mizivé literární produkce spíše negativní pověst. Autor se pokouší na základě Helblingova nedokončeného historicko-topografického spisu o jihočeské Sušici pod titulem Diplomatische Geschichte und topografische Beschreibung der königlichen Stadt Schüttenhofen in Böhmen, mit einem Diplomatar, Facsimilibus, einem Grundrisse nebst Ansicht und andern Beilagen begleitet, zachovaného ve Státním okresním archivu v Klatovech, zhodnotit jeho pozici historika. Helbling se k tématu sušických dějin dostal přes svého přítele, majitele deskového statku Kněžice, Lamberta Hubatia z Kotnova. Učarovala mu především sušická memoriální nápisová deska, cenná gotická epigrafická památka. Své dílo zamýšlel pojmout jako tehdy oblíbenou historicko-topografickou příručku: úvod knihy měl vylíčit dějiny Sušice, v druhé části měly následovat popisy zeměpisných, klimatických a demografických poměrů, významných budov a úřadů. Zpracovat stihl jen předhusitskou etapu dějin města, kterou však pojal pouze v kontextu událostních dějin a bez jakéhokoliv akcentu na vnitřní vývoj. Kromě toho metodicky nezvládal rozumně vyvážit lokální a obecné, takže se v lokální monografii věnoval více problémům národních dějin. Ke knize se připojoval diplomatář, jenž však Helbling vypracoval jen na základě namátkově sesbíraných písemností (zapůjčených ponejvíce od svého podporovatele a někdejšího studenta Josefa Ambrože Gabriela) bez vnitřní logiky a výpovědní hodnoty, a faksimile listiny, vydané sušickou městskou radou v roce 1376. V kontextu dobového dějepisectví (autor se za účelem střízlivějšího hodnocení pokusil lokální dějepisy z první poloviny 19. století typologizovat) se Helbling přihlašoval k již částečně do pozadí ustupujícímu typu monografií, zatlačovanému moderní syntézou prvého dílu Dějepisu města Prahy od V. V. Tomka, který si mezi profesionálními historiky rychle získával oblibu. Přestože by výsledné hodnocení Helblingovy práce nemohlo být veskrze pozitivní, lze kvitovat kladně přinejmenším to, že zachovala textové znění několika dnes již ztracených písemností a stala se inspirací pro monografii Královské město Sušice a jeho okolí, vydanou v roce 1868 právě Josefem Ambrožem Gabrielem.

The study analyses the work of Professor Jan Nepomuk Helbling of Hirzenfeld (1789–1865), who taught history at Charles-Ferdinand University in Prague. His unfinished manuscript on the history of the town of Sušice was chosen for analysis (Diplomatische Geschichte und topografische Beschreibung der königlichen Stadt Schüttenhofen in Böhmen, mit einem Diplomatar, Facsimilibus, einem Grundrisse nebst Ansicht und andern Beilagen begleitet). The article first addresses the reasons behind the author’s decision to write about the town, followed by the heuristic and its level and the structure chosen for the work. The manuscript is compared with local monographs on the history of Bohemian towns from the end of the 18th century to the mid-19th century. The author ranks the three main methods of writing local history. At the bottom are monographs employing a purely analytical method of narration and initially coinciding conceptually and in terms of content with burgher chronicles. More sophisticated were monographs beginning with geographical and toponomastic commentary and culminating with historical narrative in various forms (with statistical, demographic and medical text). Finally, the most modern style of writing history was inspired by Václav Vladivoj Tomek and his Dějepis města Prahy [History of the City of Prague].