Poměr přímé a zastupitelské demokracie v ústavním systému ČR

Abstract

Práce obsahuje základní pojmové vymezení, klasifikaci demokratického mechanismu, jeho charakteristiku a jeho diferenciaci od mechanismu autokratického. Věnuje se významu a výhodám demokracie obecně a jejím modelům z hlediska účasti obyvatelstva na výkonné moci. Charakterizuje zastupitelskou a přímou demokracii a jejich různé formy. Podrobněji se věnuje demokracii přímé a to z toho důvodu, že opravdový celospolečenský zájem o tento demokratický model a jeho fungování v několika posledních letech roste. Což lze vyvozovat i z toho, že v posledních parlamentních volbách relativně uspěli i politické strany, jejichž hlavním programovým bodem je prosazování přímé demokracie a zvýšení jejího poměru vůči nepřímé. Česká republika je zemí, která funguje na principech zastupitelské demokracie, ale již od vzniku samostatného českého státu se v ústavách objevují prvky přímé demokracie, které jsou v práci zachyceny a porovnán nejen jejich historický vývoj, ale i jejich případná zahraniční úprava. Je zde také zhodnocení možných výhod a nevýhod přímé a nepřímé demokracie, stejně tak jako jednotlivých institutů. Pokusy o integraci přímé demokracie do právního řádu stále pokračují a jsou na toto téma vedeny diskuze, které se z parlamentní půdy přesouvají na celospolečenskou úroveň. Přímá demokracie je velkou částí politiků, ale i občanů vnímána a v podstatě zužována pouze na institut referenda. Naopak je za ni vydávána možnost přímé volby prezidenta, která mezi instituty přímé demokracie nepatří. Zásadní problém je, že v ústavním pořádku České republiky zatím stále chybí zakotvení institutu celostátního referenda. Tím je myšlen především zákon o obecném referendu, který by zastřešoval jednotlivé speciální zákony, které jsou potřebné k provedení konkrétního referenda. To že tento zákon o obecném referendu není zakotven v našem právním řádu, řadí Českou republiku do malé skupinky evropských států, které tak také ještě neučinily. V České republice je zákonem upraveno místní referendum a krajské referendum, zatímco ústavní zákon o celostátním referendu je neustále přepracováván a jeho schválení provází a brzdí různé politické machinace a neshody. Řešením této situace je přijetí ústavního zákona o obecném referendu, který by společně s obecnou prováděcí normou stanovil, jak se má postupovat v obdobných případech, jako byl vstup České republiky do Evropské unie. Budoucí legislativní proces je potřeba provádět také s vědomím, že zde existuje i sociální rozměr a je tedy nutné provést výzkum těchto sociálních potřeb a analýzu tohoto celospolečenského vlivu nové právní regulace. Toto řešení je obecně platné a aplikovatelné i na případné další instituty přímé, ale i nepřímé demokracie. Je zcela nepochybné, že pro možné zavádění institutů přímé demokracie a tím zvyšování jejího poměru je inspirace v zahraničí velice důležitá, ale nemělo by docházet k pouhému kopírování. Vždyť například tolikrát uváděný švýcarský model, by beze změn u nás nemohl fungovat a to s ohledem na jinou mentalitu, ale i historické konsekvence.