Středoasijské státy v ruské a čínské zahraniční politice

Abstract

Ve své diplomové práci jsem se zabývala tím, jakou roli hrají státy Střední Asie v ruské a čínské zahraniční politice. Středoasijské státy jsem ihned v úvodu rozdělila do dvou skupin. Do první této skupiny jsem zařadila Kazachstán a Uzbekistán, jelikož tyto dvě republiky vykazují znaky, díky kterým je lze považovat za lokální mocnosti. Zbývající tři státy - Turkmenistán, Kyrgyzstán a Tádžikistán nedosahují takového politického, ekonomického či bezpečnostního významu pro ruskou ani čínskou zahraniční politiku. Z toho důvodu jsem se zaměřila právě na Kazachstán a Uzbekistán a jejich pozici v ruské a čínské zahraniční politice. Vzájemné vztahy všech čtyř aktérů jsem zkoumala formou analýzy bilaterálních vztahů. Čtyři analyzované bilaterální vztahy byly rozděleny do tří podkapitol: politických, ekonomických a bezpečnostních vztahů. Cílem práce bylo potvrdit či vyvrátit stanovenou hypotézu, ve které jsem předpokládala, že Rusko usiluje zejména o politický vliv v oblasti Střední Asie, zatímco hlavním regionálním cílem Čínské lidové republiky je čistě ekonomická spolupráce. Analýza však ukázala, že hypotéza je pravdivá pouze z poloviny. Udržení politického vlivu v tomto regionu je pro Rusko sice klíčové, ale ekonomické výhody, které z této politické loajality plynou (zejména v případě Kazachstánu) jsou pro ruský režim stejně tak důležité. Práce mi též pomohla odhalit skutečnost, že ani takový ekonomický gigant, kterým je Čína, nepodřizuje svoji zahraniční politiku výhradně ekonomickým ziskům. Například strategické partnerství s Uzbekistánem je vystavěno na bezpečnostní spolupráci a společnému boji proti terorismu, separatismu a extremismu, kterým Čína chrání své odlehlé provincie.