Protirakouský odboj Benátek v letech 1848/49

Abstract

Během revolučního roku 1848 proběhla severní Itálií vlna odporu proti Habsburkům, kteří území ovládali, s krátkou přestávkou během napoleonských válek, od roku 1797. V Benátkách revolucionáři vyhlásili 23. března vlastní nezávislou Benátskou republiku, jejímž prezidentem byl zvolen právník, italský patriot a vůdčí osobnost benátského Risorgimenta Daniele Manin. Z počátku se rakouské armádě v Itálii příliš nedařilo. Velkou část jejích jednotek totiž tvořili Italové, kteří dezertovali, a proto maršál Radecký musel zprvu ustoupit z Milána. Pevninskou část Benátska se Rakušanům nakonec podařilo dobýt na jaře 1849. Problém nastal se samotným městem na laguně, které se Rakušané pokusili dobýt i bombardováním města z balónů. Benátky se udržely jako poslední bašta revolucí v Itálii až do 23. srpna 1849, kdy kvůli vyhladovění a choleře nakonec kapitulovaly. Rakušané byli za kapitulaci rádi, a proto byly její podmínky pro Benátčany mírnější, než v případě Maďarska. Benátky nemusely platit žádné reparace, a vůdcové povstání mohli beztrestně odejít do exilu. Rakušané pak benátské území drželi až do roku 1866, kdy po prusko-rakouské válce připadlo sjednocenému Italskému království. Diplomová práce má za cíl přiblížit a analyzovat příčiny, průběh a důsledky boje Benátčanů proti Rakousku během revolučních let 1848-1849. Práce se též zaměří na osobnost Daniela Manina jakožto důležitou postavu celého konfliktu.