Státní zásady do pozemkového vlastnictví na pozadí pozemkových reforem v 1. ČSR

Abstract

V případě pozemkové reformy prvním právním krokem československého státu byl zákon č. 32/1918 Sb. z. a n. z 9. listopadu 1918, o obstavení velkostatků. Zákon znamenal prozatímní omezení, nikoliv zrušení vlastnického práva, konkrétně omezení právní dispozice s půdou, aby tak nemohl být zmařen cíl pozemkové reformy. Omezení dispozice bylo vázáno na souhlas příslušného správního úřadu. Tento zákon neznamenal ale ještě vlastní vyvlastnění a dokonce ponechával výnos z obstaveného majetku k dispozici vlastníkům. Dalším významným předpisem pozemkové reformy, který obsahoval pojetí pozemkové reformy a záboru byl zákon č. 215/1919 Sb. z. a n., o záboru velkého majetku pozemkového z 16. dubna 1919, kterého prováděly další právní předpisy. Autorem přídělového zákona č. 81/1919 Sb. z. a n. z 30. ledna 1920 byl Karel Viškovský, který se pak stal předsedou Státního pozemkového úřadu. Státní pozemkový úřad vznikl na základě č. 330/1919 Sb. z. a n. ze dne 11. června 1919. Hlavním úkolem tohoto úřadu bylo provádění záboru, ocenění zabraného majetku pro účely náhrady a rozhodování o tom, jakým způsobem bude půda přidělena. Náhradový zákon č. 329/1920 Sb. z. a n. z 8. dubna 1920 byl připraven Edvardem Vondruškou ve spolupráci s Janem Krčmářem. Vyvlastnění dle tohoto zákona mělo být prováděno v zásadě za náhradu a po provedeném řízení, ve vztahu k ustanovení mírových smluv se prosadilo neposkytnutí náhrady určitým kategoriím nepřátelských osob a příslušníkům bývalé vládnoucí panovnické rodiny Habsbursko-Lotrinské. Vedle těchto nejzákladnějších předpisů byla vydána celá řada dalších právních předpisů, s pozemkovou reformou souvisejících. Při vytváření jednotlivých zákonů hrály významnou roli jednotlivé politické strany. Nejvíce charakter zákonů ovlivnila agrární strana a strana sociálně demokratická. Tyto strany také mezi sebou sehrály největší boj o voličstvo na venkově. Nakonec rozhodující vliv na přípravě a provedení reformy získala strana agrární vedená A. Švehlou, jejíž program podpořily široké vrstvy obyvatelstva. Pozemková reforma se realizovala v období od listopadu 1918 až do roku 1936, kdy byla přechodně zastavena z nedostatku státních finančních prostředků i zájemců o půdu ze strany obyvatelstva, neboť jeho velká část byla více méně uspokojena. Závěrem lze konstatovat, že pozemková reforma byla nezbytným sociálním, ekonomickým a politickým opatřením a Československá republika se jí nemohla vyhnout. I když znamenala podstatný zásah do pozemkového vlastnictví, šlo však o nutný krok, jehož provedení si žádala většina obyvatelstva nového československého státu. Pozemková reforma nesla také s sebou celou řadu vad, což mohlo být i zapříčiněno rychlým projednáváním jednotlivých právních předpisů, které se jí týkaly.